Každých 0,5 bar pod doporučenou hodnotou zvyšuje spotřebu paliva řádově o 2–3 % a zkracuje životnost gumy. Správné měření přitom zabere dvě minuty – klíčové je měřit za studena a vědět, kde výrobce předepisuje hodnoty.
Pneumatika podhuštěná o 0,5 bar pod doporučenou hodnotu klade valivému odporu zhruba o 10 až 20 % větší práci. Valivý odpor přitom tvoří přibližně pětinu spotřeby paliva u osobního auta – v městském provozu s častým rozjezdem ještě víc. Z toho vychází orientační číslo, které se v praxi opakovaně potvrzuje: půl baru pod předepsaným tlakem znamená zhruba 2 až 3 % paliva navíc.
Přepočteno na konkrétní čísla: auto jezdící 15 000 km ročně se spotřebou 7 l/100 km spálí při trvalém podhuštění o 0,5 bar navíc kolem 25 litrů benzinu, tedy přibližně 900 Kč při ceně 35 Kč/l. U vozů s vyšší spotřebou nebo u dodávek je ztráta úměrně větší. A to je jen palivo – k tomu se přidává rychlejší opotřebení gumy.
Co podhuštění dělá s gumou
Málo nahuštěná pneumatika se víc deformuje. Bočnice pracuje s větším průhybem, guma se víc zahřívá a na dálnici při vysoké rychlosti roste riziko, že se pneumatika poškodí nebo praskne. Opotřebení běhounu není rovnoměrné: podhuštěná guma se sjíždí hlavně na krajích, zatímco střed běhounu zůstává. Životnost sady se tím krátí řádově o tisíce kilometrů.
Podhuštění se projeví i na chování auta. Pneumatika má větší valivý odpor a menší tuhost, vůz v zatáčce víc „plave“, prodlužuje se brzdná dráha na mokru a při aquaplaningu je guma náchylnější ke ztrátě kontaktu s vozovkou. Naopak přehustění na maximum není řešení: běhoun se sjíždí ve středu, guma má menší styčnou plochu, hůř drží na mokru a auto je tvrdší přes nerovnosti.
Kde najít předepsaný tlak
Žádné univerzální číslo neexistuje. Předepsané hodnoty uvádí výrobce vozu na štítku ve sloupku dveří řidiče, případně na vnitřní straně víčka palivové nádrže a v návodu k obsluze. U běžných osobních aut se pohybují nejčastěji mezi 2,1 a 2,5 bar, u elektromobilů a těžších vozů bývají vyšší.
Štítek obvykle nabízí dvě až tři varianty. Základní hodnota platí pro běžné obsazení, varianta „ECO“ je o 0,2 až 0,3 bar výš a snižuje valivý odpor za cenu tvrdšího odpružení, třetí řádek udává tlak pro plné obsazení a zavazadla. Pokud jedete naložení na dovolenou nebo táhnete přívěs, zvyšte tlak podle štítku – typicky o 0,2 až 0,4 bar na zadní nápravě.
Měřit se má za studena
Tlak v pneumatice roste s teplotou. Po jízdě se guma zahřeje a tlakoměr ukáže o 0,2 až 0,3 bar víc, než tam skutečně je. Proto se měří za studena: po nejméně třech hodinách stání, případně po jízdě kratší než dva kilometry. Kdo dofukuje na horké gumě podle hodnot pro studenou, jezdí nakonec podhuštěný.
Stejný princip platí pro počasí. Změna teploty o 10 °C znamená změnu tlaku zhruba o 0,1 bar. Podzimní ochlazení z 20 °C na 5 °C tedy vezme z každého kola kolem 0,15 bar – a to je přesně ten důvod, proč kontrola na začátku listopadu není formalita. V létě naopak tlak mírně stoupne sám.
Jak měřit správně
Použijte vlastní tlakoměr, ne ten na stojanu u čerpací stanice, který bývá vymlácený. Digitální tlakoměr se dá pořídit za dvě až tři stovky a jeho údaj si můžete ověřit proti druhému měřidlu. Postup je jednoduchý:
1. Sundejte čepičku ventilku a přitlačte měřidlo kolmo na ventilek, dokud neuslyšíte unikající vzduch – pak přitlačte víc, aby těsnilo.
2. Odečtěte hodnotu a porovnejte se štítkem. Měřte všechna čtyři kola, ne jen to, které vypadá povolené.
3. Dofoukněte nebo upusťte na předepsanou hodnotu a zkontrolujte druhou stranu stejné nápravy – tlak má být na nápravě shodný.
4. Čepičku našroubujte zpět. Chrání ventilek před nečistotou a u vozů s přímým TPMS i čidlo tlaku.
5. Nezapomeňte na rezervu. Ta se dofukuje na vyšší tlak, než uvádí štítek pro provozní kola – obvykle 3,0 až 4,2 bar podle typu vozu, přesná hodnota bývá vyznačena přímo na kole nebo v návodu.
Reset TPMS po dofouknutí
U aut s přímým systémem měření tlaku v každém kolem je potřeba po doplnění tlaku systém resetovat nebo nastavit referenční hodnotu – postup je v menu palubního počítače, často pod položkou „Pneumatiky“ nebo „TPMS“. Nepřímé systémy pracující se snímači ABS se učí samy během jízdy, obvykle po několika kilometrech.
Systém TPMS je povinný u nových vozů registrovaných od 1. listopadu 2014. Varovná kontrolka se rozsvítí typicky při poklesu o zhruba 20 % pod referenční hodnotu, což je u kola na 2,3 bar až někde kolem 1,8 bar. Do té doby auto „mlčí“ – a právě v tom pásmu se ztráta paliva i riziko poškození gumy už reálně projevují. Baterie v čidlech vydrží zhruba 5 až 10 let, po jejich vybití kontrolka svítí trvale.
Jak často kontrolovat
Interval jednou za měsíc a před každou delší cestou pokryje většinu situací. Zvlášť důležitá je kontrola po přezutí na zimní sadu, po prudkém ochlazení, po najetí na obrubník a vždy, když kolo vizuálně vypadá měkčí než ostatní. Měření tlakoměrem zabere dvě minuty a při ročním nájezdu 15 000 km se při podhuštění o 0,5 bar vrátí v podobě ušetřeného paliva i delší životnosti pneumatik.
Únik tlaku přitom nemusí být vidět. Nejčastější příčiny jsou netěsný ventilek, koroze patky ráfku, drobný hřebík v běhounu nebo špatně dosednutá guma po přezutí. Pokud jedno kolo ztrácí tlak opakovaně, řešením není dolévat ho každý týden, ale nechat kolo přezkoušet v pneuservisu – vanička s vodou nebo detektor úniku najde příčinu během několika minut.
U vozů registrovaných před listopadem 2014 žádný TPMS není a kontrola tlakoměrem je jediná dostupná kontrola. Platí pro ni stejný interval: jednou měsíčně a před každou delší cestou.
Foto: Andrea Piacquadio / Pexels