Výběr podle viskozity a specifikací není věda, ale chyba vás může stát drahou opravu. Prozradíme, jak číst štítky a proč intervaly z manuálu nejsou svaté.
Většina moderních zážehových motorů používá oleje s nízkou viskozitou jako 0W-20 nebo 5W-30. Špatná volba zvyšuje vnitřní tření, roste spotřeba paliva a v krajním případě se ložiska klikovky zadřou. Než koupíte kanystr, naučte se rozumět etiketě.
Na obalu najdete dvě čísla oddělená písmenem W. První číslo udává čerpatelnost oleje za mrazu: 0W teče při -35 °C, 5W při -30 °C, 10W při -25 °C. Druhé číslo (např. 30, 40) je viskozita při 100 °C – to je hodnota za provozní teploty motoru. Olej s číslem 30 je řidší než olej s číslem 40, což vyžadují moderní motory pro rychlý tlak v hydraulických zdvihátkách a kvůli nižšímu tření.
Viskozita není vše: specifikace a schválení výrobce
V dnešních autech s přímým vstřikem a turbem nestačí jen správná hustota. Klíčová je tzv. úroveň kvality. V Evropě platí klasifikace ACEA, kde se dnes setkáte hlavně s třídami C2, C3 a C5. Olej s označením C3 je vhodný pro moderní vznětové motory s DPF filtrem – obsahuje méně popela, takže neucpává filtr. C5 je nejnovější třída pro benzínové motory s přímým vstřikem, která má nízkou viskozitu a pomáhá snižovat emise při studených startech.
Ještě zásadnější je vlastní schválení od automobilky. Na kanystru hledejte čísla jako VW 504.00/507.00, BMW Longlife 04 nebo Mercedes-Benz 229.5. Koncern Volkswagen předepisuje oleje dle VW 507.00 pro vznětové motory s DPF. Pokud tam nalijete jen olej ACEA C3 bez zmínky VW 507, nesplníte požadavky a riskujete předčasné opotřebení vačkových hřídelů nebo drahou výměnu DPF filtru. Správné číslo vždy najdete v návodu k obsluze nebo na víčku oleje.
Interval výměny: kdy motor potřebuje olej nejvíc
Většina českých řidičů zná interval 10 000 km nebo 1 rok. Moderní auta mívají intervaly 15 000, 20 000 a u některých motorů i 30 000 km. Janě to platí jen pro ideální provoz. Když jezdíte převážně krátké trasy a motor se nestihne ohřát na provozní teplotu, kondenzuje v něm voda a olej se ředí nespáleným palivem. V takovém případě zkraťte interval na polovinu, tedy zhruba 10 000 km, a to i když servisní počítač hlásí delší hodnotu.
Po najetí 15 000 km olej v moderním motoru ztmavne, ale měl by zůstat tekutý a neměl by cítit palivem. Pokud při kontrole dipsticku narazíte na černou hustou hmotu, olej už nesmí. Kontrola hladiny se dělá na zahřátém motoru, který se nechá asi pět minut odstát, aby se olej srazil zpět do vany. U aut s elektronickým měřením se informace dočtete z displeje počítače.
Praktické rady pro samotnou výměnu
Když si olej měníte sami, vždy vyměňte i olejový filtr. Většina moderních motorů má filtrační vložku, kterou bez výměny neuděláte – zanesený filtr vyřadí i kvalitní olej. Vypouštění provádějte na zahřátém motoru, aby nečistoty ze dna klikové skříně odešly ven. Starý olej patří do sběrného dvora nebo k prodejci, nikdy ne do výlevky.
Nikdy nedolévejte olej, který neznáte. Pokud nutně potřebujete doplnit a nemáte originál, smíchejte alespoň oleje stejného druhu (syntetický se syntetickým) a se stejnou specifikací ACEA. Pravidelné dolévání ale nesmí být trvalý stav – pokud motor olej pojídá, hledejte příčinu. Vyplatí se také kupovat plně syntetické oleje; levné minerální v moderních turbomotorech rychle oxidují a tvoří úsady. U ojetého vozu s neznámou historií neváhejte a olej s filtrem vyměňte krátce po koupi. Tím si zajistíte, že motor jezdí na čistém oleji s jasnou historií, a to i když jste minulého majitele nikdy neviděli.
Foto: Daniel Andraski / Pexels